Ušní boltec zachytí zvukovou vlnu 1, zvuková vlna dále postupuje zvukovodem 2 nakonec dorazí až k bubínku 3, který se v rytmu dopadajícího zvukového vlnění rozkmitá.
Kmity bubínku se přenášejí přes soustavu středoušních kůstek (kladívko, kovadlinka a třmínek) 4 na další pružnou blanku, oválné okénko, do tekutinou vyplněného vnitřního ucha 5 (hlemýždě, latinsky cochlea).
Zvuková vlna se šíří tekutinou v hlemýždi a způsobuje vychýlení tzv. bazilární membrány, umístěné jako přepážka po celé délce hlemýždě.
Bazilární membrána má unikátní mechanické vlastnosti, díky kterým se vychyluje vždy na určitém místě podle frekvence přicházejícího zvuku, a tím umožňuje rozlišování různé výšky tónu (tonotopický princip).
Na bazilární membráně je uloženo sluchové ústrojí (Cortiho orgán) s mnoha tisíci vláskových buněk, na které jsou napojena vlákna sluchového nervu.
Zde probíhá přeměna mechanických kmitů vyvolaných zvukem na elektrické impulzy, které vedou informaci o zvuku sluchovým nervem 6 dále do mozku.
Vláskové buňky jsou klíčovou, ale také nejcitlivější součástí sluchového orgánu. Jsou-li poškozeny jen částečně, je možné poruchu sluchu kompenzovat sluchadlem, které zvuk zesiluje.
U velmi těžkého poškození vláskových buněk však zesílení zvuku sluchadlem nepomáhá. Funkci vláskových buněk je třeba nahradit. To dokáže kochleární implantát tak, že slabými elektrickými impulzy přímo dráždí sluchový nerv, který přenáší informaci do mozku a tam jsou impulzy rozpoznávány jako zvuky.
Kochleární implantát je elektronická sluchová náhrada, která obchází nefungující vláskové buňky a vyvolává sluchové vjemy přímou elektrickou stimulací sluchového nervu.
